3 DEN - KOMÁRNO - RÁCKEVE (H) - 120KM

17. 6. (po) - Dnes nás čeká "odpočinková" etapa, takže se budíme v pohodě, v penzionu posnídáme skvělý hemenex, dáme si dobrou kávu a vyrážíme do města. Hlavním účelem je Lubošův nákup pořádného nového nosiče. Naštěstí v cykloobchodu prodavač umí slovensky. Když Luboš nosič koupí a společně s Jardou ho montují, přijde k nim pán a stále něco povídá maďarsky a ukazuje na kolo. Na to kluci, že mu vůbec nerozumějí, ale on to nevnímá a stále jim něco povídá a vysvětluje. Jeho monolog trvá asi 5 minut a poté se zadostiučiněním, že jim asi dobře poradil, odchází. Pavel pro změnu potřeboval něco na poště, také nikomu nerozuměl, jelikož všichni tam používali zase jen tu pro nás neznámou řeč jiného kmene. Po čekání asi 20 minut ho pokladní opět oslovila tou záhadnou mluvou, a když poznala, že prostě "nenaskočí", přešla na úřední slovenštinu. Pavel po návratu konstatoval, že do té doby nadával na čekací doby na českých poštách, ale ve srovnání ty slovenské je suverénně předčily. Pro nás trochu nepochopitelné, ale ve slovenském Komárnu snad málokdo umí slovensky. :-(

Po všech nákupech vyrážíme až kolem 10.30 přes most do už opravdového Maďarska, do sousedního města Komárom. Na jeho konci už nabíráme směr Tatabánya. Po celkem klidné, ale na krajích dost rozbité silnici se dostáváme do tohoto silně průmyslového města. Naštěstí na začátku města u průmyslové zóny vede kvalitní nová cyklostezka, ovšem po jejím opuštění rozsáhlým centrem města značně bloudíme, takže nabíráme nechtěné zpoždění. Za městem nás již čekají "ty maďarské hory", takže stoupáme z asi 100m do 350 m nad mořem po frekventované silnici číslo 1. Naštěstí v půli kopce nacházíme vlevo vedlejší silnici, po které sjedeme zase až do údolí. Ve vesnici Obarok nakupujeme další potraviny a další "doplňky stravy". Pavel chce platit bankovkou 1000 forintů, ale paní pokladní mu dává najevo, že bankovka je již neplatná a posílá nás do banky, tak Pavel vytahuje 2000 forintů a to samé. Nakonec vyndal 5000 forintů, které směnil těsně před odjezdem a uspěl. Ty, s kterými neuspěl, byly pozůstatkem z dřívějších cyklovýletů. Poté dojedeme do vesnice Vál, kde si chceme dát oběd na pohodové zahrádce. Protože je zase přes 30 °C, tak žízeň hasíme pivem. Najednou se ozvala velká rána a lidé začali vybíhat z restaurace - to Pavlovi praskla duše i plášť, ve kterém nyní zeje asi čtyřcentimetrová díra. Paní, co dělá v restauraci, nám řečí rukou a nohou a lámanou němčinou vysvětluje, že nás zavede do obchodu s koly. Po 200m jsme došli do nějakého železářství, kde sice pláště měli, ale nejmenší na mopedy. Takže se s nepořízenou vracíme. Mezitím paní hostinská přinesla polévku. Jarda si ji nedal a zkušeně začal měnit plášť i duši. Oba náhradní díly tedy i kevlarový plášť, měl Pavel naštěstí v záloze. Než jsme dojedli, oprava byla hotová. Načež si již v pohodě vychutnáváme druhý chod a ozve se znovu rána. Tentokrát je to "jen" na výměnu duše. Při zastávce v dalším bistru se po dlouhé době domluvíme, tentokrát tam uměli německy. Pak se už konečně dostáváme k Dunaji a musíme asi půl hodiny čekat na přívoz. Proud je tu dost silný, takže bárka, která naložila 6 aut a 4 cyklisty musí zapnout motory naplno, aby jí proud neodnesl někam k Černému moři. Po vylodění se rychle dostáváme do Ráckeve. Měli jsme v plánu návštěvu termálů, ale vzhledem k tomu, že jsme přijeli oproti plánu až kolem 19 hodiny a stále panuje vedro, nikomu se tam nechce. Místo toho raději voláme paní bytné kvůli dnešnímu noclehu, bere to její dcera a dobrou angličtinou říká, že maminka tam hned bude, což se také stalo. Paní, jinak dost nepříjemná, komunikovala pouze systémem ruce-nohy, otevřela pokoje, dává nám klíče a chce rychle zaplatit. Tak si myslíme, že by spíše to spíše měla být pracovnice v kasínu, dobře si ji dovedeme představit s "hrabílkem" jako krupiérku. Navíc jsme později zjistili, že cena byla vyšší než domluvená. Jarda s Oldou chtějí také ventilátor, když ho má na pokoji Pavel s Lubošem. Po anglické SMS první klad - majitelka opravdu ventilátor doveze. Pokoje jsme měli v podkroví, ale velice malé, takže jsme hlavami naráželi do šikmých stěn. Koupelna se záchodem to samé. Myslíme si, že to projektoval asi nějaký pan Hobit.

Po nezbytném osprchování a nákupu jídla na ráno v Tescu se Pavel s Lubošem odpoutají od Oldy s Jardou a jdou se projít, po 1,5km chůze najdou pěknou pizzerii. Zahrádka se nachází uprostřed budov čtvercového půdorysu, je prostorná a po stěnách dobrý dojem umocňují stěny porostlé popínavými rostlinami. Zde si dají skvělé boloňské špagety, prolévané pivem Heineken a na závěr si každý dopřeje trochu dražší a zároveň nejjemnější "Baracs pálinku". Cestou domů ještě pár foto u plakátu s českým Krtečkem a hajdy na kutě. Dnes máme v nohách 120km.