8. DEN - okruh SV.HELENA - GERNÍK - SV.HELENA -76KM

22.6. (so) - Ráno si opět užíváme pohody, nikomu se ani nechce vstávat. Snídani máme opět vydatnou, nad množstvím domácích potravin ale vyniká opečený ovčí sýr. Rozhodujeme se, že si každý vezme domů 1 kg tohoto sýra jako specialitu. Pavlovi přinesou zbytek včerejší večeře, ten má však už naplněný žaludek po snídani, tak se o zbytek včerejší večeře ještě rozděluje s kamarády. Dolů k Dunaji vyjíždíme, když sluníčko už opět dost pálí. U prvního výhledu na Dunaj, kde je pod námi asi 100merový sráz, děláme fotky. Při sjezdu Pavel zjišťuje, že nemá tachometr a myslí si, že ho zapomněl v domě, kde jsme ubytováni. Již se mu nechce vracet do kopce, tak jede bez něj. Je to hodně nezvyklé, když je člověk na tachometr zvyklý občas kouknout. Připadáte si jako bez ruky. Po sjezdu k Dunaji tentokrát otáčíme nalevo a jedeme po proudu zde již dost široké řeky, neboť zde se už tok rozšiřuje. Začíná tady totiž velká přehrada Železná vrata. Silnice je sice mírně hrbolatá, ale jede se celkem dobře, dokonce tak, že míjíme po asi 20km odbočku vlevo na Gerník. Dojedeme tedy až do další obce Ljubova, na jejímž okraji hned nacházíme občerstvení. Majitelem je Srb (Srbsko totiž leží na druhé straně Dunaje), takže se opět bez problémů domluvíme. Nabízí nám, že u něj můžeme nocovat. Když mu sdělíme, že spíme na Svaté Heleně, tak prý aspoň dnes. Když ani s tímto návrhem neuspěje, tak nabízí k dispozici svoji soukromou "pláž". Odvážil se tam opět jen Pavel, ale když zjistil, že před ním do vody naskákaly žáby a ve vodě plavou různé neidentifikovatelné předměty, po lehkém namočení nohou i ten tuto údajnou pláž rychle opouští. Navíc to spíše bylo místo, kde kotvilo asi 5 rybářských bárek. Nicméně pivo i zmrzliny měl majitel dobré. Po velkém loučení vyrážíme asi 3km zpět a pak již najíždíme na správnou silnici směr Gerník. No tedy silnice to byla pouze první 2km, poté plynule přešla v kamenitou polní cestu. Jarda s Pavlem zase dali svým silničkám pořádně zabrat!!! Cesta začíná navíc dost stoupat, takže jsou i místa, kde když začnou kola podkluzovat je to rychlejší pěšky. Někde v půli cesty nás předjíždějí 2 silniční motorkáři a i na nich je vidět, že své stroje v tomto terénu horko těžko zvládají. Nicméně oni na motorkách i my na kolech po zdolání 400m převýšení do Gerníku dojíždíme. Vesnicí překvapivě vede nová asfaltka, bohužel na obou okrajích končí. Naštěstí místní hospůdka funguje, bohužel míry piva se zde patrně naučili od některých českých hospod - velké je podle nich 0,4litru. První tedy jen zasyčí a okamžitě si jdeme objednat další. Dáváme se do řeči s motorkáři, kteří nás po cestě předjeli. Oba jsou z Plzně, takže vlastně navštívili krajany. Gerník byl totiž vesnice, kam přišli lidé přímo z Plzně. Prý si tam dokonce uchovávají svoje nářečí typu "japa to, copa to....". Vydáváme se dále, bohužel je to stále nahoru a na konci vesnice už začíná opět jen prašná a kamenitá cesta. Po ní se vyškrábeme ještě o dalších 200m výše, když nejvyšší bod dosahuje 670m nad mořem. A čeká nás sjezd k Dunaji do 70metrů! Naštěstí asi 3km od Gerníku ve vesnici Padina Matei končí útrapy a začíná opět asfaltová silnice. Kopce dolů jsou na pohled až nebezpečné. Přesto je sjezd pro naše unavené nohy příjemný, jedeme dolů až do Nové Moldovy. Potřebujeme vybrat peníze z bankomatu. Pak po obligátním osvěžení navštěvujeme infocentrum, ve kterém na rozdíl od předchozího dne byla jiná dívčina, která dobře ovládala angličtinu. Když jí říkáme, že jsme na Banát přijeli až z Česka, hned nás žádá, aby si mohla udělat fotečku nás a našich kol. Kdož ví, třeba budeme na některém z dalších tištěných průvodců... :-) A již nás čeká poslední cesta nahoru do Svaté Heleny. Po všeobecném sprchování nám Maria přináší další vynikající večeři - vepřové řízky s mnoha dalšími ingrediencemi. Ještě děláme společné foto s babičkou, Marií a jejím synem. Po vydatném nasycení těla se vydáváme i na nasycení ducha: "Ervěnické národní divadlo". Plakát avízoval, že bude večer v místním kulturním domě. Jelikož je i ve 20 hodin stále ještě asi 32 °C, produkce staropražských a kramářských písní se odehrává venku před kulturákem. Zpívá se a hraje divadlo a my i naši známí z celé naší vlasti roníme slzičky dojetí a my si plně uvědomujeme sounáležitost všech Čechů. Zpovzdálí nesměle přihlížejí i naši krajané ze Svaté Heleny, kteří šli kolem, když se vraceli z prací na polích. Poté vše ještě pokračuje na zahrádce místního smíšeného zboží a hospody v jednom. Zpívá se, hraje, vyprávějí se příhody, a když dojdou i zpěvačky z lidového souboru ze Slovácka, začne se i na přilehlé silnici tančit. Kdo neviděl, neuvěří!!! Přitom se Pavlína, která je zde s přítelem Ajdou ptá, zda nám nechybí tachometr. Pavel říká, že jemu a Ajda mu ho podává. Dojetí nezná konce! My Češi na tom zase tak špatně nejsme s morálkou. Aspoň ne v těchto končinách! Nikomu se nechce jít spát, ale vzhledem k tomu, že musíme ráno opravdu brzo vstávat, před půlnocí musíme opustit rozjařený lokál.

Dnešních 76km bylo z větší části hlavně o kopcích a cestování po štěrkových polních cestách.