4. DEN - RÁCKEVE - PALIČ (SRB) - 172KM

18. 6. (út) - Dnes předpokládáme dlouhou etapu, proto vstáváme už v 6 hodin, posnídáme část z včerejších nákupů v Tescu. Po Eurovelo 6 se přesouváme docela svižně, je dobře upravená, ovšem místy už také prorostlá kořeny stromů. Když jsme se ale od EV6 odchýlili, nebylo zbytí než použít "silnici hrůzy" - č.51 s velkým provozem aut i kamionů. Jeli jsme jen po okrajích, které však byly "vytuněné" pouhým frézováním. Naštěstí po 10km existovala varianta, odbočili jsme doprava na Dunavésce. Odtud vede krásná cyklostezka až do Soltu. Odtud jsme zase nuceni použít o něco méně frekventovanou silnici č.53, opět s frézovanými okraji, po které dojíždíme kolem poledne do městečka Kiskörös. U "pantáty Kebaba" jsme si dali chutné obědy, vstřícný majitel se s námi naštěstí domluvil německy. Zase usedáme do kol a míříme dále. Po asi 2 hodinách u města Kiskunhalás objevujeme rybník. No tedy zdálky to vypadá jako rybník a u něho kemp, jenže zblízka je to nevábně vypadající kačák. Zpocení jsme teda byli, ale špinaví zatím ne. Nikomu se do vody nechce, jen sluncem vyhřátý Pavel má tu odvahu. Voda však není tak špatná, průzračnost asi 10cm a má asi 32 °C, takže je to spíše jako ve vaně se špinavou vodou. Po dalších asi 20km se proti nám hnala silná bouřka. Chtěli jsme zastavit na benzině, když začalo poprchávat. Ta však již zjevně byla několik let opuštěná. Tak jsme to riskli ještě dále a po 3km asi 15km od hranic se Srbskem jsme narazili na další benzinu, tentokrát už funkční. V tom začal příšerný liják!!! Za zbytky forintů jsme si tedy koupili plechovková piva a než bouřka přešla, dvě byly v každém z nás. Jarda si ještě na závěr koupil 0,3l plechovku Pepsi, takže nám zbylo 10 forintů, což je tak 1Kč, prostě vyšlo to ideálně. Voláme do místa ubytování - městečka Palič, že budeme mít zpoždění. Majitel dobře ovládá angličtinu. Když trošku déšť ustal, okamžitě jsme vyrazili k hranicím. Jeli jsme po cyklostezce, ale jelikož na ní byly potoky vody, opět jsme museli přejet na silnici, která naštěstí rychle osychala. Přejezd přes hranice byl pohodový bez jakýchkoliv problémů s celníky (Srbsko nepatří zatím do EU a asi jim i přejeme, aby co nejdéle zůstali tak jak jsou). Kousek za hranicemi leží Subotica, město se 103 tisíci obyvateli a samozřejmě s velkým provozem aut. Na výjezdu z města jsme použili dvouproudý přivaděč na dálnici, po troubení mnoha aut jsme zjistili, že tady nemáme co dělat. Na levé straně totiž byla cyklostezka a tak po hororovém přejetí přivaděče jsme na ni najeli. Trochu jsme zvolnili tempo vidiny dnešního cíle a najednou nás všechny předjíždí mladá dívka na horském kole. Musíme uznat, že jela fakt svižně, ale pro každého z nás to znamená mínus 10bodů. Ubytování zanedlouho nacházíme. Ač majitel umí dobře anglicky, se rčením "jsme přece Slované" se bavíme česko-srbsky a dobře si rozumíme. Majitel je velmi úslužný a my zase žízniví. Okamžitě si v jeho malém pohostinství dáváme lahvové pivo Jelen, které jak záhy zjišťujeme, směle může konkurovat nejlepším českým pivům. Zkoušíme i pivo "Zaječasko", Oldovi prý připomíná našeho Kozla, ale ostatní se po degustaci jednoho kousku raději vracejí k osvědčenému "Jelenovi". Majitel nám nabízí za úplatu 5 Euro pro všechny vyprat propocené dresy, ponožky a další prádlo. Rádi souhlasíme. Nakonec nám zajistí i večeři na 20 hodinu v sousední restauraci, která už oficiálně byla půl hodiny uzavřená. Dali jsme si jednotně perkelt s těstovinami a samozřejmě přinesli i jejich chléb. Perkelt přinesli ve společném hrnci. Bylo tam snad kilo měkkého jemného hovězího masa, takže i ti, kteří hovězí nemusí, byli velmi spokojení. Poté jsme ještě poseděli venku a doplnili tekutiny i kalorie.

Dnes stejně jako první den jsme opět zmákli 172km.