6. DEN - SEČANJ - SV.HELENA (RO) - 152KM

20. 6. (čt) - Po ranní hygieně jsme posnídali ze včera nakoupených zásob. Paní domácí nás mile překvapila, když se nás v 7 hodin ráno zeptala, zda si dáme kávu. Všichni jsme nadšeně souhlasili. Po kávě vyrážíme do cíle celé cyklotour - Banátu v Rumunsku. Cesta je opět pohodová, nacházíme v mapách téměř neznačenou, zato kvalitou povrchu výbornou cyklostezku. Té se držíme asi 30km, poté odbočujeme vpravo na silnici č.18. Za malého provozu uvidíme po dlouhé době na obzoru hory. Jedná se kopce kolem města Vršac, dosahující nadmořské výšky téměř 700 m, tedy s převýšením asi 600 m. První zastávku uděláme asi po 35km ve vesnici Velika Greda. Středem dění je tu pošta a hlavně místní konzum, kde již sedí asi 10 domorodců, na první pohled vypadají jako místní nezaměstnaní. Dávají si hlavně pivo. Láhve se nezálohují, takže je odkládají jen do krabice u konzumu. My dáme jen jedno rychlé, přičemž raději poctivě hlídáme naše kola s nákladem. Rychle pryč. Projíždíme vesnicí "Banatski dvor", první banátskou vesnicí. Historické území Banátu se rozprostírá mezi východním Srbskem a západním Rumunskem. I když je dost teplo a mírný protivítr, jede se celkem dobře, převážně rychlostí 25-30 km/h. Po cestě nás ze sadů a vinic zdraví místní dost opálení brigádníci. Máme nechtěné nové kamarády! Práci patrně moc nevymysleli, schovávají se pod stíny stromů a keřů. Místní zvláštností je zde mimo pěstování hroznů ve vinicích i pěstování černého bezu. U nás roste jako plevel, ale zde je zřejmě kulturní plodinou. Usuzujeme, že na sirupy a marmelády. Těsně před Vršacem doháníme traktor, už to vypadá na dalších 5 bodů. K naší smůle pár metrů před námi odbočí vlevo, vycházíme tedy naprázdno. Město Vršac má kolem 35 000 obyvatel s pěknou historickou částí. Srbská měna nám došla a tak ve směnárně v centru měníme ještě pár eur. Nakupujeme suvenýry, a když objevíme bar s logem "Kozel", neodoláme. Na čepu však mají pouze Heineken. K tomu však navíc dostáváme misku s praženým popcornem jako bonus zdarma. Po výjezdu z města jedeme opět po pěkné silnici, ve vedru dojíždíme do posledního srbského městečka "Bela Crkva". Uprostřed nám místní mladík udělá společné foto. Za námi je směrová cedule "Hluboká nad Vltavou 913km". Poté vyhledáme místní fast-food, dáváme si výborný burger s pljeskavicí (místní chutné opečené mleté maso) za pouhých 220 dinárů což je cca necelých 60,-Kč, k tomu po 2 čepovaných pivech a Jarda jeho obligátní zmrzlinu. Šéf bistra velmi dobře rozumí česky, tak se s ním dáváme do řeči a dozvídáme se další místní zajímavosti. Za barem přímo před zraky zákazníků připravují jídla 2 kuchařky. Jedna z nich se obrátí na vrchního, aby tlumočil. Přesto jí dobře rozumíme. Zajímá ji, kolik po cestě na kolech vypijeme vody. My na to, že dost, ale piva asi o trochu víc, což všeobecně vyvolalo velký ohlas v místním lokále. Vrchní nám přeje "sretan put" - šťastnou cestu a po delší době míříme ve vedru opět do táhlých kopečků. Po asi 2km sjezdu do údolí už vidíme srbsko - rumunskou celnici. Luboš a Jardou projdou kontrolou velmi rychle, ale s Pavlem a Oldou to na první pohled vypadá na zatčení. Po několika neúspěšných pokusech celník na nás: "PC nerabotajet". Pavel jako správný ajťák doporučuje restart PC. Po několika neúspěšných úhozech do klávesnice a asi 15 minutách dává Pavlovi celník za pravdu. Restart udělá své a po dalších asi 10 minutách jsme volní a přejíždíme na rumunskou celnici. Zde vše proběhlo velmi hladce, ale když se chceme za celnicí občerstvit a nakoupit suvenýry, s hrůzou zjišťujeme, že bývalé budovy jsou naprosto opuštěné a vybydlené. Nezbývá než v plané naději sjet dolů, načež nás čeká další 6km dlouhý kopec s průměrným stoupáním 8%. Po výjezdu nahoru černé mraky věští bouřku. Rychle tedy sjedeme do obce Macesti, kde se konečně v místním obchůdku můžeme občerstvit. Zde také zjišťujeme, že na našich mobilech je už o hodinu víc, kvůli časovému posunu. Voláme proto raději panu starostovi Svaté Heleny, který nám zajišťoval ubytování, že kvůli dešti a časovému posunu budeme mít zpoždění. On nám krásnou čistou češtinou říká, že je vše připraveno a ať jedeme úplně v pohodě. Konečně vidíme zase Dunaj a sjíždíme téměř k němu. Přijíždíme do městečka Moldova Nuoa (Nová Moldova). Chceme nakoupit a směnit peníze. Bohužel po 17 hodině místního času je již všude zavřeno. Pokračujeme tedy dál. Vlevo od nás jsou v kopcích vidět opuštěné bývalé doly na měď, černé uhlí a azbest (tuto informaci jsme se dozvěděli později od naší bytné - "babičky", jak ji budeme dále nazývat). Okolo Dunaje jedeme asi dalších 10km, poté už vidíme směrovou tabuli na Svatou Helenu, která má být vzdálena 6km. Ve skutečnosti je to "jenom" 5km, ale na nich musíme zdolat převýšení 300m. Na okolních kopcích stojí asi 10 větrných elektráren. Konečně stojíme u cíle - tabule s názvem "Sfanta Elena" (Svatá Helena)!!! Děláme nezbytné foto. Paní starostová nás již očekává. Říká, že nás vezme do jiného domu. Projdeme přes dvorek a zahradu a v dalším domě nás seznamuje s "naší babičkou". Paní kolem 70 let je velmi milá a hned se domlouváme, že nám ještě ten den udělá večeři. Nebyla prý však jistá, zda určitě dorazíme, takže jídlo začne připravovat až po našem příjezdu. Babička nám ukazuje pokoje, jsou vybavené trochu starodávně, ale vkusně, postele jsou široké a povlečení čisté z klasických materiálů, žádné umělé hmoty. Po ubytování chceme dát sprchu, jenže v koupelně se však nejdřív musí v bojleru ohřát voda, takže je před tím nutno zatopit. Jarda s Oldou zůstávají na baráku a Pavel s Lubošem se jsou zatím "obětovat" na 2 zasloužené orosené do místního smíšeného zboží, které však slouží i jako hospůdka se zahrádkou. Je jen asi 100m od domu, ve kterém bydlíme. Je zde možno platit téměř čímkoliv (Eura, Kč i rumunské Lei). Zde nalézají první přátele - Pavla a Ivanu z Bruntálu, kteří chodí po místních horách jen s krosnami. Moc se jim líbí okolní příroda, tak nám o jejích zajímavostech vyprávějí. Po návratu zpět do místa ubytování i Pavel s Lubošem provedou očistu těla. Babička mezitím připraví večeři - něco jako paprikový lusk s výbornou omáčkou a chlebem, jenže místo papriky je maso zabalené v listech hlávkového zelí. Prý to to pro ně něco slavnostního, jako u nás vepřo, knedlo, zelo. Porce to tedy byly pro dřevorubce. Povídá, prý když jste vydali tolik energie, určitě musíte mít hlad. Mezitím, co jíme, nám vypráví, jak se vlastně Češi dostali mezi lety 1820-30 na Banát a povídá i o další historii 6 českých vesnic na Banátu. Zajímavostí bylo, že původně hned sousední vesnicí byla Svatá Elizabeta, ale jelikož zde nebylo dostatek vody, tak si pozvali proutkaře, který vodu zjistil na území dnešní Svaté Heleny. Proto také časem Svatá Elizabeta zanikla. Po zajímavých informacích se po 21hodině vydáváme opět do místního "smíšeného zboží". Na zahrádce již vládne skvělá nálada, sešli se tu snad všichni Češi, co tu nocují, motorkáři, my cyklisté i pěšáci, kteří chodí po horách, odhadem tak 50 lidí. Atmosféra je přímo fascinující, hrají 2 kytary, zpívá se, povídají se historky. Všichni v úžasném souznění. Zde si až člověk uvědomí národní hrdost. Noví kamarádi Pavel s Ivanou nám říkají, že pojedou ve stejném busu s námi zpět, což i nás potěšilo. Dalšími novými kamarády jsou motorkáři Zdeněk a jeho 2 kámoši. Pavel jde na WC a jeden teď už také nový kamarád mu říká, že tady stejně na pisoár nikdo nechodí. Ten si pak tedy stoupne vedle něj a oba čůrají stejně jako kdysi u nás z kopce dolů. Nikomu to nevadí, u nás by za toto počínání patrně hrozila pokuta. Na závěr po půlnoci nám prodavač a hostinský v jedné osobě doporučuje místní pálenku, aby se nám dobře spalo. Rádi dbáme jeho rady. Prý má oficiálně otevřeno do 1 hodiny ráno, ale neoficiálně prý podle toho, dokud hosté sedí. Na nás však již padá únava, asi z toho cestování, tak jdeme ulehnout. Skvělý den, po několika dnech jsme si krásně česky popovídali s někým jiným, než s účastníky cyklovýletu. :-)

Dnešní cílová etapa měla včetně posledních 50km v kopcích celkem 152km.